Mrňous s velkým frňákem, vzhledem k věku ostatních staříků z Kakofonu je v souboru mládětem.
Dlouho myslel, že půjde studovat geografii, nakonec mu ale přeskočilo a skončil na botanice. Nyní se věnuje taxonomii a biosystematice problematických skupin vodních a mokřadních rostlin (rody Callitriche, Batrachium).
Muzikofil a zapálený florista s tendencí toulat se po přírodě - nejlépe po takové té obyčejné a nevtíravě krásné, kde člověk není turistou, ale pokornou návštěvou. Rád běhá, a to především na tramvaj. Rád si dobře zapaří, najde-li se záminka (a ta se najde skoro vždycky). S velkou oblibou se chová zcela nezodpovědně, není přitom vůbec jisté, zda z toho někdy vyroste.
S hudbou je konfrontován od tří let, kdy začal jezdit s rodinou na letní hudební kurzy (několik let nenáviděno). Od sedmi hrál v lidušce na zobcové flétny (několik let nenáviděno). V jedenácti dostal kytaru, na kterou začal hrát sám (od začátku milováno), později se z čiré závisti začal i na tomto poli vzdělávat. Začátky jeho dnešního pěveckého projevu se datují do puberty, kdy,postižen punkovým obdobím,vřískal na celý barák, až vibrovaly stoupačky, ve snaze obejít absenci jakékoli techniky pomocí absolutního nasazení. Mezi 13. a 17. rokem života natočil pět domácích "alb" svérázných, obvykle vulgaritami oplývajících písní. Postupem času pak prošel nejrůznějšími sbory a hudebními soubory (od sdružení renesanční hudby po hardrockovou kapelu), které na něm zanechávaly různě velké stopy, dosud účinkuje ve vokální skupině Sunday Singers. Do Kakofonu byl přijat v létě 2010.
