Kdo jsem a jak jsem se ocitla v Kakofonu: Jmenuji se Dominika Adamová, pro kamarády v rozsahu Domi- až -Nika. Do Kakofonu oficiálně patřím od října 2007, od jedné podařené svatby (pro zvědavé: nejednalo se o moje vdavky); předtím jsem dlouhá léta zpívala jak v dětském sboru Rolnička, tak i spoluzakládala z Rolničky vznikající smíšený sbor SmiRol.
Co mne živí: sním všechno, ale finančně mne živí škola (nejenom že mi ještě stále poskytuje vzdělání, ale i nemalý bakšiš za různorodé služby) a nejmenovaná advokátní kancelář, když nepočítám všemožné melouchy kolem. Duševní, ale neméně váženou stravu mi poskytuje krom sólového klavíru, houslí a djembe také orchestr a trio klavír-cello-klarinet; jejich hudební produkce je i několikrát za rok určena veřejnému shlédnutí.
O čem se mnou můžete prohodit řeč: o čemkoli, hlubší myšlenku jsem schopná vypustit o hudbě, právu, rytmu, vaření, fotografování, jazycích, kaktusech, počítačích (když mám dobrý den), tanci, zpěvu (o vínu a ženách/mužích nemluvě), lékařství, genetice; prostě o životě.
Jak si užívám život: s vervou sobě vlastní! Největší uspokojení mi přináší hudba, a to ve svých nejrozličnějších formách, za ní v těsném závěsu zbytek kulturní scény, sport (zdravím squash, badminton a Activity!), fotografování a literatura - vlastně beru, co se naskytne... to vše a láskou vyplněný zbytek je pro mne tím nejlepším "užíváním".
Já & Kakofon jsme přátelé do nepohody, nalezená láska, studnice nápadů a poznání, recept na nikdy neutuchající dobrou náladu, okno do zahrady... a tak to má být. Kakofonu pomáhám v oblasti novorozeného občanského sdružení, jeho správy a rozvoje, prostě v rámci toho, co mi škola dala do vínku a co mohu takto s radostí využít.
